Možná právě teď řešíš, jak děti odtrhnout od obrazovek a dostat je ven, aniž bys je musel(a) do práce na zahradě nutit. Často se stává, že nadšení dětí skončí u prvního vykopaného důlku a zbytek „společného“ pěstování zůstane na tobě. Cílem není mít ze zahrady dětské hřiště, ale naučit je vnímat, jak funguje přírodní cyklus a že jídlo neroste v supermarketu.
Proč děti zapojit do pěstování?
Zahrada je nejlepší „laboratoř“. Děti se zde učí věci, které jim ani ty nejlepší a nejbarevnější učebnice nepředají:
- Pochopení biorytmu: Rostliny a vůbec všechno v přírodě potřebuje svůj čas. Nelze nic uspěchat, což je skvělý lék na dnešní okamžité uspokojení potřeb.
- Smyslové vnímání: Práce s půdou, její textura, vůně klíčících rostlin a chuť čerstvé zeleniny rozvíjí jemnou motoriku a chuťové preference.
- Zodpovědnost: I květináč či malý záhonek vyžaduje pravidelnou péči (zálivku), jinak rostlina zvadne. To učí děti důslednosti.
Jaké plodiny zvolit pro začátek?
Pro první zahradnické pokusy malých pěstitelů vybírej plodiny, které mají rychlou klíčivost a jsou odolné. Ideální je zelenina s velkými semeny, se kterými se dětem dobře manipuluje.
- Ředkvičky: Jsou šampionem v rychlosti. Od výsevu po sklizeň to trvá jen pár týdnů. Děti uvidí výsledek dřív, než je to přestane bavit. Navíc se učí, co je to kořenová zelenina a jak se rostlina vyvíjí pod zemí. Když nechají ředkvičku vykvést, mohou ochutnat i květy a lusky. Snadno získají vlastní semínka, která mohou zasít zase na podzim nebo příští jaro.
- Hrášek: Semena jsou velká, snadno se sejí do hloubky cca 3–5 cm. Děti mohou pozorovat, jak rostlina tvoří úponky a potřebuje oporu pro svůj vertikální růst. A kdo nemiloval sladké kuličky, které je třeba napřed objevit v lusku schovaném někde v džungli?
- Lichořeřišnice: Krásně kvete, je jedlá a má velká semena. Biologicky je zajímavá svými přirozenými repelentními účinky – odpuzuje mšice, takže dětem můžeš vysvětlit princip přírodní ochrany rostlin. Květ řeřichy ozdobí a ozvláštní salát nebo třeba chleba s pomazánkou.
Nejlepší je vlastní zkušenost
Když jsem začínala pěstovat se svými dětmi, měla jsem tendenci každé semínko, které nebylo v přesném rozestupu, posunout a každý řádek zarovnat. Výsledek? Děti měly pocit, že to dělají špatně, a příště už nechtěly jít.
Dnes už vím, že je lepší nechat je udělat chybu. Když zasejí ředkvičky příliš hustě, velice snadno uvidí, že rostliny mají málo místa, konkurují si o světlo a živiny, a proto jsou bulvičky malé. Příště už si na rozestupy dají pozor samy, protože pochopily ten důvod „proč“, místo aby jen plnily moje pokyny.
Jak si pěstování s dětmi zjednodušit?
Pokud nechceš trávit čas vymýšlením úkolů a chceš, aby děti měly vlastní prostor pro zápisky, můžeš využít hotové pomůcky. Pro ty, kteří hledají strukturovaný návod, jak děti zahradou provést bez neustálého dohledu, jsem připravila projekt Kája Kvítko.
Jedná se o zahradnický zápisník (nebo pracovní listy), který si doma vytiskneš (černobíle, šetříme náklady i přírodu – děti si rády vybarví vše samy). Každá „mise“ je zaměřená na konkrétní plodinu – například ta jarní provede děti od výsevu ředkviček až po finální diplom pěstitele.
Více detailů a konkrétní termíny pro jednotlivé mise najdeš v sekci Pěstování s dětmi na mém e-shopu. Tato pomůcka ti ušetří čas s vysvětlováním a dětem dodá pocit, že mají svůj vlastní důležitý projekt.
Zahrada jako místo pro společné objevování
Zahrada s dětmi nemusí být dokonalá. Může být trošku zarostlá a řádky nemusí být rovné jako podle pravítka. Důležité je, že si dítě zamaže ruce od hlíny a pochopí, že příroda má svá pravidla. Zkus jim letos svěřit jejich vlastní metr čtvereční (nebo klidně i jen truhlík) a uvidíš, s jakou hrdostí Ti přinesou první vlastní úrodu.
Přeji ti hodně trpělivosti a společné radosti z každého vyklíčeného semínka – třeba i s Kájou Kvítkem.
Marie