Jak na řez dřevin bez strachu
Základní pravidla pro zdravou zahradu plnou ovoce.
Máš chuť už konečně vyrazit s nůžkami do zahrady? Úplně ti rozumím! Jakmile se v únoru začnou prodlužovat dny, člověka to svrbí v dlaních. Možná právě teď stojíš před svými jabloněmi nebo keři a říkáš si:
„Mám už říznout, nebo ještě počkat?“
Řez dřevin je pro spoustu zahradníků strašák. Bojí se, že je to něco složitého, nebo že něco udělají špatně. Přitom je to jedna z nejhezčích prací – dáváš stromům prostor dýchat a připravuješ je na novou sezónu. Aby se ale z Tvojí pomoci nestala pro strom pohroma, stačí dodržet pár základních principů. Pojďme se na ně podívat, ať tvoje zahrada letos jen kvete a plodí!
5 základních pravidel, než poprvé střihneš
Než se pustíš do práce, zastav se a zkontroluj tyhle věci. Jsou důležitější než to, jakou značku nůžek máš v ruce:
- Zjisti si, jestli TEĎ je ta správná sezóna pro řez dřeviny, na kterou se chystáš. Řezem ve špatný čas se dá strom či keř hodně oslabit až zahubit.
- Sleduj předpověď (počasí je klíč): Nikdy neřež, když prší nebo je hodně vlhko. Rány se pak špatně hojí a do stromu se snadno dostane infekce. Stejně tak se nůžkám vyhni, pokud mrzne, až praští (pod – 8ºC). Dřevo je tehdy křehké a rány můžou namrznout a popraskat.
- Řež na „větevní kroužek“: To je to nejdůležitější pravidlo. V místě, kde větev vyrůstá z kmene, je takový mírný val – límeček. Řez musí vést těsně za ním. Když ho uřízneš úplně na plocho s kmenem, stromu se rána bude hojit mnohem hůř. Když tam naopak necháš „věšák“ (dlouhý pahýl), začne zahnívat (tato chyba je bohužel velmi často k vidění).
- Čistota a ostrost: Tupé nůžky dřevo drtí a žvýkají. Investuj chvilku do nabroušení. Čistý a hladký řez je pro strom jako pro nás chirurgický zákrok – zahojí se rychle a bez jizev. Hodí se i sadařský zahnutý nožík na začištění řezu.
- Větší rány si zaslouží péči: Pokud odstraňuješ silnější větev a rána je větší než pětikoruna, nenechávej ji jen tak. Stromu pomůžeš, když ji zatřeš štěpařským voskem nebo stromovým balzámem. Vytvoříš mu takovou „náplast“, pod kterou se v klidu zahojí.
Moje zkušenost
Když jsem si pořídila svou třetí zahradu, byla plná zpustlých a nemocných stromů a keřů. Většinu jsme museli dát hned pryč. Zbytek jsem oživila v průběhu následujících let. Akorát švestku jsme z neznalosti seřezali (tedy provedli důkladný zmlazovací řez) hned ten první rok brzy zjara a trvalo nějakých 5 let, než se zase vzpamatovala a začala plodit.
Největší šok byl pro mě řez révy vinné. To mi to první jaro ukazoval táta, hned jak jsem zahradu koupila, ale to už byla půlka dubna. Do té doby jsem neměla s jejím pěstování vůbec žádné zkušenosti. Réva se řeže asi nejvíc za všeho. Bez milosti. Nechají se 2-3 loňské výhony na 4-6 pupenů a zbytek všechno pryč. Když jsem viděla, co mi z toho po tátově odborném zásahu zbylo, měla jsem vážně strach, že se z toho réva nemůže nikdy vzpamatovat. Omyl. Dělám to tak od té doby každé jaro. Nové výhony narostou 3-4 metry dlouhé, to už je zkracuji, protože by zalehly celou zahradu. Úrody máme víc, než dokážeme sníst. Akorát si hlídám, abych révu řezala nejpozději na začátku března. Protože pak už je tak plná mízy, že úplně brečí. A to jediné ji oslabuje. Takže ji řežu kdykoli během zimy, když nemrzne a mám náladu.
Réva vinná před řezem
Réva vinná po řezu
Réva vinná na konci léta
Mám pocit, že řez dřevin se člověk učí celý život. I když jsem od malička pomáhala se střiháním dědovi a pak tátovi, teprve s lety získávám cit a představivost, kterou tak suverénně oplývají staří sadaři. Vážím si chvil, kdy mi přijde na zahradu kibicovat můj stařičký soused. Ten má hned jasno, která větev je navíc a kde jsem naopak ustřihla něco nešikovně.
Postupně se v tom zlepšuji, zkušeností získávám cvik. Myslím, že málokdy se dá řez stromů nějak zásadně pokazit. Stromy jsou neuvěřitelně silné a poradí si i s neumělými zásahy, když jsou provedeny čistě. Takže se toho neboj!
Důležité je
- Respektovat to, jak strom či keř přirozeně roste. Řezem zpravidla pouze tvarujeme a prosvětlujeme korunu.
- Vědět, že z pupenu, nad nímž střihneme, vyroste nová větev. A protože chceme koruny vzdušné a světlé, střiháme nad pupeny, které směřují ven, nikoli do středu koruny. To platí stejně u jabloně jako u růže jako u hortenzie.
- Mít jasno, jestli děláme udržovací nebo zmlazovací řez – oba mají své zákonitosti. Při zakládání koruny stromu je lepší si pozvat zkušenějšího sadaře. To je chvíle, kdy se dá růst stromu opravdu pokazit.
- Vědět, zda dřevina kvete (a plodí) na novém nebo starém dřevě. To je dost zásadní.
- V principu odstraňujeme staré a nemocné dřevo, větve rostoucí do středu koruny. Nebojíme se odvážného a čistého řezu – je to stokrát lepší než jen něco opatrně „upižlat“.
Když pochopíš tyhle základy, uvidíš, jak ti zahrada pod rukama ožije.
Chceš vědět přesně, co a kdy ostříhat?
Možná si teď říkáš: „Pravidla znám, ale co moje třešeň? Nebo tenhle rybíz? A co ta hortenzie, co mi loni nekvetla?“
Každá dřevina má svůj ideální čas a způsob řezu. Aby ses v tom nemusel(a) ztrácet a hledat hodiny na internetu, připravila jsem pro tebe Zahradní tahák: Řez dřevin. Je to jednoduchý a přehledný průvodce, který ti přesně řekne, který měsíc vzít nůžky do ruky a u kterého stromu či keře na ně naopak zapomenout.
Všechny mé Zahradní taháky, které ti ušetří čas i omyly, najdeš
👉 👉 tady
Jsou k mání ke stažení nebo ve formátech A5, A4 – jednotlivě nebo v sadách.
Měj z únorového zahradničení radost a užij si ten klid, než to všechno vypukne naplno. Pamatuj, že i když se ti náhodou nepovede úplně dokonalý řez, příroda si s tím většinou poradí, pokud dodržíš tyhle základní principy.
Tvoje Marie