Tradiční krásky našich letních oken, teras a balkónů jsou téměř nezničitelné.
Když před prvními chladnými rány uklízíme před zimou, často padnou „za oběť“ i truhlíky plné stále ještě kvetoucích muškátů. Na jaře pak sháníme „ty stejné“ jako vloni – byly přece naprosto dokonalé! Za mě: zbytečná ztráta času a peněz. Muškáty jsou naprosto nenáročné a dají se skvěle přezimovat.
Roste rychle a bohatě kvete celé léto. Ve stínu i na slunci. Při chybě v zálivce pustí pár suchých listů, rychle se vzpamatuje a kvete dál. Obzvláště převislým druhům se nejlépe daří v samozavlažovacích nádobách. Pěstovat se ale dá v čemkoli, i na záhonech. Vypadají nádherně po jednom, ve skupině i v kombinaci s jinými rostlinami – nejčastěji s bakopou, batáty nebo popencem.
Zatímco ostatní letničky ztrácejí svou krásu již s prvním chladnými dny, muškáty neúnavně kvetou až do skutečného mrazu. Je to skvělá volba přesně pro ty, kdo pěstují udržitelně a nepotřebují utrácet za vřesy a další podzimní rostliny a přemýšlet, čím na jeden měsíc v roce ozdobit svá okna. Jediné, co je třeba, je hlídat, kdy přijde mráz. Tedy pokud si je chceme nechat.
Snazší, než se může zdát. Mluvím z vlastní zkušenosti. Mám stejné pelargonie už skoro 15 let. Za tu dobu jsem je přezimovala v různých podmínkách, málokdy ideálních. Opravdu stačí jakékoli místo, kde je dostatek světla a co nejnižší teplota.
Nejlépe se mým muškátům daří ve sklepě u tchyně, kde je cca 10-15ºC. Je tam velké okno, vyšší vlhkost vzduchu. Vydrží tam krásně celou zimu s minimální zálivkou (jako že 1-2x za celou zimu). Mám je ale i na okně v komoře, kde je kolem 20ºC, i v chodbě, kde je skoro 22ºC. Nejvíc trpí v mém sklepě, kde je cca 10ºC, ale málo světla. Mívala jsem pelargonie i běžně v bytě, kde bylo teplo a sucho. Všude přežily.
Samozřejmě platí, že čím vyšší je teplota v místě, kde je přezimujeme, tím častěji musíme muškáty zalévat (při 20ºC zalévám cca 1x týdně), a tím více rostou. Ale vydrží. A o to jde.
Přečetla jsem za ty roky spoustu návodů, kdy a jak stříhat pelargonie, aby byly dokonalé. Ale zvítězila lenost – nebo spíš nedostatek času. A tak se jako u spousty jiných věcí netrápím s návody a jedu si po svém.
Když je uklízím na zimu, ostříhám je jen tak, aby se daly přenést, převést, vešly se na okno. Snažím se zbavit květů, protože ty pak opadávají a dělají nepořádek, ale poupata nechávám. V teplejších místnostech mi kvetou celou zimu.
Všude se dočtete, že se muškáty mají ostříhat v únoru, kdy začnou růst. Ano, zhruba v této době opravdu začínají hnát, a pokud hrozí, že mi spadnou z okna, tak je ustřihnu. Ale jinak stále jen zalévám, a vyhlížím, kdy přestane mrznout.
Ven vyndávám muškáty až kolem zmrzlých mužů, když už jsem si jistá, že opravdu nepřijde mráz. A až teď přijde ta opravdická práce.
Všechny muškáty ostříhám, očistím od suchých listů a slabých výhonů. Většinu přesadím. Protože mě nebaví během léta myslet na pravidelné přihnojování, osvědčilo se mi investovat do substrátu pro pelargonie, kde už je hnojivo součástí. Začnu pravidelně zalévat. No a za pár týdnů už sousedky obdivují, jaké mám krásné muškáty a chtějí vědět, co nimi dělám 😊.
Málem bych zapomněla – sofistikované návody na řízkování muškátů se u mě taky neujaly. Když při přesazování muškáty střihám, zapichuji pěkné silné větvičky do připravených nádob. Jen tak. Rovnou do země. Pilně zalévám. Jo, některé větvičky to nedají. Ale z většiny vyrostou nádherné silné muškáty.
Třeba tyhle na obrázku.
Muškáty jsou prostě nezmaři. Tak se nebojte, a zkuste si nějaký schovat na zimu. Uvidíte, že to není žádná věda.
7. 1. 2026
